Blog

Opět nám po roce přijela do Kambodži česká výprava, která bude objevovat krásy Kambodže a trávit čas na našich farmách s Kampotským pepřem.Abychom jim ukázali to nejlepší z Kambodži, ihned z letiště jsme vyrazili do naší spřátelené školy Kohchann Primary School na přivítání. Čekal nás totiž důležitý úkol –předat peníze, které jsme díky vám a díky SIA Restauraci vybrali na stavbu nové knihovny pro školu!Celkem jsme vybrali 2000 dolarů, tolik potřebnou částku na dostavbu budovy s názvem SMART LIBRARY.Školu podporujeme již od roku 2015, kdy měla pouze pár desítek studentů, vyučovali jsme v dřevěném altánku a děti ještě neměly uniformy.Dnes má škola kolem 400 studentů a velmi se jí daří.Přivítání skupiny bylo velkolepé. Děti zpívaly, tančily, hrály na hudební nástroje a měly pro nás nachystány kambodžské kramy – tradiční šátky, které nosí místní jako nejdůležitější část oděvu. Každému členovi výpravy nakreslily děti obrázek a poté nás čekalo procesí ke knihovně.„Tady stavíme hned vedle nové budovy, budou to celé čtyři třídy,“ pyšní se ředitel Makara.U knihovny následovalo focení a zamačkávání prvních slziček příchozích, následně jsme byli pozváni na tradiční apsara tanec, který je chráněn organizací UNESCO a děti nám jej tančily v několika obměnách.Po této krásné podívané, ke které nás přizvali, aby nás tanci naučili, jsme předali poslední české dárky – hlavně hudební nástroje a česká pexesa.Po oficiálním předání daru jsme se všichni začali chystat k odjezdu – děti mají totiž mezi 11. a 13. hodinou pauzu, kdy jedou domů na kole na oběd. Plní dojmů jsme se naposledy úklonem rozloučili a s hlasitým „sok sabaj! “ tedy „mějte se! “ jsme vyrazili se skupinou zpět na cestu.

Pamatujete si na naši soutěž na Facebooku, kde měli zákazníci možnost vyhrát cestu do Kambodže na naše pepřové plantáže? Právě tam strávila Nikola s přítelem Davidem celý týden objevováním Kampotského pepře a Kambodže pohledem našich nejchudších farmářských rodin. Poprosili jsme je, aby celou cestu popsali tak, jako bychom tam byli s nimi. Přečtěte si zážitky a podívejte se dojmy, jak vám je Nikča sepsala a spolu s partnerem nafotila. Přivítali nás, jako kdybychom byli součástí rodiny Ten jejich neustálý úsměv fungoval jako spojení místo řeči, protože s tou jsme trochu bojovali. Ale „čolmoj“ a „nadraví“ nám na večer stačilo až až a když ne, náš průvodce Dolphi a Google překladač pomohli pro vyjádření, jak moc dobrá večeře byla. Dostali jsme totiž polívku z hada, kterého jsme ještě před pár hodinami viděli v celku. Zážitek na celý život! Asi jako podívat se na to, jak vypadá opravdová pepřová plantáž. Otázek jsme měli spoustu a přišlo i spoustu odpovědí. Škoda že jsme se nemohli podívat, jak celý proces sběru a přípravy pepře probíhá, než se dostane na talíř. Ale holt není sezóna. I to patří k farmaření, jste odkázaní na přírodu.A to i když jdete spát. Při večerní sprše poléváním vodou z kádě na vás kouká gekon a zatímco spíte na dřevěných prknech, zakrýváte se síťkou proti komárům, kteří by vás jinak sežrali za živa. A to prý zrovna není jejich sezóna. Měli jsme ale i hezká setkání s místní faunou Polévání prasátek vodou nebo cvičení pejsků… A odpolední vedení krav z pastvy a ráno na pastvu byla větší akce a sranda, než by člověk čekal. Když ještě ráno cestou zpátky domů strhnete z palmy kokos a zkusíte si ho (neúspěšně) sami nasekat, cítíte opravdu esenci toho těžkého, ale vlastně odlehčeného farmářského života.Vlivu západního světa neunikli ale ani tady. Večer se vytáhnou telefony s YouTube a obří reprobedna. K tradičnímu kambodžskému jídlu pak hraje Justin Bieber a Ed Sheeran.Ale taky mají Facebook. Což je moc fajn, protože můžeme zůstat ve spojení s dcerou Kuntheou a jejími kamarádkami, které nás oslovovaly „sister“ a „brother“ a nechaly mi krásné, roztomilé vzkazíky. Připadala jsem si opravdu jako princezna, když vám pět dalších malých princezen neustálé říká, jak jsem krásná.No zkrátka cítíme se teď jako součást rodiny! :-)

Sůl z Kampotu je nejlepším parťákem pro náš Kampotský pepř. V loňském roce také dokonce získala chráněné krajinné označení PGI, které deklaruje, že je jedna z nejlepších na světě. Je to právě hrubozrnná sůl, kterou jste před Vánocemi vzali útokem a byla okamžitě vyprodána. Tak jsme se s českou výpravou vydali přímo na plantáž ji posbírat a je konečně skladem! I hrubozrnná sůl je ručně sbíraná, ne těžená Kampotské solanky leží, stejně jako Kampotský pepř, v regionu Kampot. Jsou od sebe vzdáleny asi hodinu jízdy autem a vydali jsme se tam společně až v pozdním odpoledni, když sluníčko už padalo dolů. Měli jsme štěstí! Malé rodinné farmy v okolí salin, které podporujeme, nás nejen vítaly s úsměvem, ale zároveň nás nenechaly dlouho otálet. „Tady máte hrábě, zrovna sbíráme hrubozrnnou sůl, pojďte! “ A tak jsme si naši hrubozrnnou sůl zkrátka posbírali společně s nimi. Jak se taková hrubozrnná sůl sbírá? Do salin musíte jít naboso s dokonale čistými chodidly, dostanete hrábě a z povrchu salin sbíráte velké solné krystaly do podoby pyramidy. Ty si pak v košíčku odnesete do místního skladu. Do výroby jedině v ochranném obleku Veškerá sůl je pak převezena na naše procesní místo, kam jsme se jeli podívat také. Výprava se mohla podívat na přísné hygienické procesy podléhající vysokým nárokům certifikace ISO 9001 a HACCP, na hlavu jsme také dostali čepec a na tělo plášť, postupně si procházíme všechny stroje, které jsou ke zpracování soli potřeba. Nejprve je to velká sušička, následně sortex, který roztřídí jen dokonalé krystalky, které pokračují dál na ruční zpracování. V další místnosti už kambodžské ženy dostanou hrubě roztříděnou sůl, kterou pak ručně přebírají a kontrolují krystal po krystalu, aby se k vám dostala pouze ve 100% kvalitě a čistotě. V balírně už vidíme všechny druhy soli, kterou vám dovážíme – kromě hrubozrnné soli z Kampotu do mlýnku je tady zabalen i nejjemnější a nejvíce delikátní solný květ na finální dochucení, který se z povrchu salin nedávno šetrně sebral, protože zrovna svítilo sluníčko a bylo bezvětří. Tato sůl se totiž může sbírat pouze za dokonalých podmínek, je velmi citlivá. Solné pyramidy, které vznikají následným převařením a jsou skutečným klenotem, jsou už všechny v ČR – je jich každoročně velmi málo, proto je vykupujeme všechny v okamžiku sběru. Za poctivou práci i poctivá odměna - večeře s farmáři No a jelikož jsme byli šikovní, za dobře odvedenou práci nás rodina farmářů pozvala k sobě na večeři na kambodžskou polévku a ovoce z farmy. S pocitem dobře odvedené práce se vracíme na ubytování a vám můžeme už teď prozradit, že hrubozrnné soli z Kampotu jsme přivezli pěkných pár tun, takže snad uspokojí všechny vaše poptávky!Tak dobrou chuť! :-)

Při putování po našich farmách jsme dostali jednu naprosto výjimečnou pozvánku - přespat u farmáře doma. Jelikož všichni z české výpravy podobné zážitky vítají, všichni jsme souhlasili a přijeli jsme v 6 hodin večer, kdy už je v Kambodži tma, na domluvené rozcestí uprostřed pole. Vyzvedla nás delegace s baterkami - to abychom se po cestě nebáli psů, hadů a jiné havěti - a dovedli nás do bezpečí farmářova příbytku. Přespání na farmě je velká sláva pro celou rodinu Proto nám uspořádali opravdu štědrou večeři, která byla, jak jinak, provoněná Kampotským pepřem. Jelikož jsme jeli přímo z Kepu, který je jako přímořské městečko známé pro lov krabů, krevet a jiných mořských plodů, přivezli jsme rodince na přilepšenou hromadu krabů a krevet. Paní farmářka se je ujala uvařit a my jsme spolu s farmářem a jeho dcerou připravovali stoly k večeři. Kromě spousty rýže a masa, které kambodžani milují, nám upekli sladký koláček z palmového ovoce, který byl vynikající. "Můj rodinný recept," říká hrdě farmářka. Farmář nám zase vypráví, jak šikovnou dceru má. „Studuje díky vám v hlavním městě a je 3. nejlepší ve třídě v matematice a 2. nejlepší ve zpěvu, podívejte! “ Dcera začne zpívat – karaoke – tak, jak je v Kambodži u každé večeře dobrým zvykem. Tatínek se hrdě usmívá, my ostatní s respektem posloucháme tradiční kambodžskou píseň. Po večeři jdou dámy umývat nádobí a pánové do temné džungle chytat hada na ranní hadí polévku. Všechny nás ukolébá kambodžská píseň a pomalu se jdeme uložit ke spánku – jak jinak než v chatrči na kůlech. Spíme na zemi – dostaneme však skromný polštářek a větrák – to aby na nás nemohli komáři. Ráno na farmě začíná brzy Ráno na farmě začíná brzy. Už před východem slunce kolem 5. hodiny. Rozespale jdeme dolů po žebříku a už na nás čekají ranní aktivity. Nejdříve vaření slíbené hadí polévky k snídani, poté nauka o šplhání na kokosovou palmu a zbytek osazenstva jde pást krávy. Po návratu nám pan domácí zahraje oblíbenou píseň na bubínek z hadí kůže a poté se jde běhat. Čtete správně – Kambodžané nikdy neběhají, ale jeden člen výpravy byl natolik okouzlen ranní přírodou, že si šel zaběhat – a pan farmář s ním. Držel v žabkách nadšeně tempo úctyhodných 10 minut a potom se s díky a úsměvem vrátil spokojeně zpátky. Přišla doba odjezdu, proto jsme se rychle naposledy opláchli v místní sprše – tedy studně s plastovým vědrem – a vyrazili jsme zpět do civilizace. Na tento zážitek do konce života ani my, ani naše rodinka určitě nezapomeneme. :-)

Už jste byli v Asii, zatímco je u nás v Evropě zima? Náš .pepper..tým jezdí do Kampotu v Kambodži pravidelně. Ale ne za sluncem nebo odpočinkem, nýbrž za prací. Ovšem za takovou, která dělá radost. Našim farmářům, vám a samozřejmě mnohým jiným. Protože rok co rok nám píšete, jestli byste mohli zažít den na pepřové farmě. A my vám vždy rádi vyhovíme. Letos jsme s sebou vzali hned několik výletníků, kteří se nebojí ušpinit si ruce a zažít den diametrálně jinak, než jak jsou zvyklí doma. Prožijte s nimi jeden jediný den. Jejich pohledem a slovy naší spoluzakladatelky Kláry, která je provázela. Vyrážíme za farmáři v Kampotu Všichni si oblékáme .pepper..trika, protože podle nich naši farmáři vždy poznají, že návštěva z Čech patří k nám. Zařizujeme motorky, bereme si šátky a jedeme. Skupina je plná nadšení – konečně se dostane k jádru samotného Kampotského pepře!Projíždíme oranžovou krajinou, víříme prach kolem sebe, palmy, chatrče, mávající rodiny, které nás už znají. Odbočujeme na pole. Před chatrčí nás vítá celá rodina. Maminka, tatínek, starší členové, děti jsou ve škole, jedno zůstalo doma. Vřele se vítáme, přeci jen jsme se rok neviděli. Rozdáváme dárky – letos jsme přivezli dětem české hry, jako Člověče, nezlob se. No a protože jsou Kambodžani národ muzikantský, pro farmáře máme české hudební nástroje, většinou dřevěné. Uronili nejednu slzu, hlavně díky harmonice. „Posaďte se, otevřeme kokos!“ Manžel šplhá na palmu a shazuje jich celý trs.Chvíli si povídáme, jak se máme.„Děti jsou ve škole - jedno studuje zemědělku v Kampotu, zbytek je na univerzitě v hlavním městě,“ povídá farmářka. Dopíjíme kokos a manžel s rodinou nás berou na farmu. Skupina vesele vyráží, ale po hodině na pepřových polích už cítí únavu. Pod žárem tropického slunce „To vedro je nesnesitelné! Jak v tom můžou pracovat?“ Obdivuji pečlivost zasazení každé rostlinky a neúnavnost při jejich zalévání. Dostaneme na práci přivazování rostoucích pepřovníků, které se popínají na kůlu. Skupina se snaží vymyslet efektivnější způsob zavlažování, aby farmáři nemuseli tolik dřít. Nadšeně ukusují první pepřové kuličky, které jsou stále nezralé. „Když je teď posbíráme, buď tyto zelené kuličky naložíme do solného květu, a máme čerstvý zelený pepř v solném nálevu a nebo je usušíme na černý sušený Kampotský pepř na sluníčku,“ vysvětluji, v jaké fázi zralosti pepře se zrovna nacházíme. Kdyby přijeli v březnu, už se některé začnou červenat. Oběd! „Ale pěkně si ho uvaříte po našem!“ říká náš farmář vesele. Z pole přijdeme rovnou do domu. Kuchyň je tmavá a plná velkých hrnců, obrovský oheň už plápolá. Na nás čeká zabité kuře – největší pocta, které se vám může dostat. Vaříme drůbež, nasbíranou zeleninu i morning glory – typ kambodžské trávy, kterou všichni milují s chilli, česnekem a sójovou omáčkou. Všechno jídlo doplňujeme čerstvým Kampotským pepřem na stonku, který si opravdu užíváme. Po jídle umýváme nádobí. A farmáři se nám smějí, protože je to výhradně práce žen, zatímco u nás se jí chopili i muži. Ještě chvíli si hrajeme Člověče, nezlob se a seznamujeme skupinu s okolím farmy či jejím fungováním. „Všechno je tu organické, a to díky Kampotskému pepři. Hnojíme jen netopýřím a kravím trusem. Ostatní ovoce, zelenina a stromy na tom jsou stejně. Když přijde voda a někde by byla chemikálie, spláchla by ji i do pepřových polí, a to se nesmí.“ „Lea heuy!“ Únava nás zmáhá, a tak se srdečně loučíme – hlubokým úklonem i podáním ruky, někteří se v dojetí objímají. Odjíždíme, protože cestu máme ještě dlouhou a prašnou a zítra nás čeká další krásný den. Už na vedlejší farmě. :-)

Pro nás je obyčejné kolo maličkost. Pro rodiny našich farmářů je to až luxus. Proto děkujeme všem, kteří uprostřed léta navštívili pražskou restauraci SIA nebo se následně zapojili do neveřejné sbírky. Díky tomu jsme darovali dětem našich farmářů 20 jízdních kol .pepper..bikes. Podívejte se na radost a úsměvy, které jsme do Kampotu přivezli.  Od středy 19. 7. do úterý 25. 7. jste mohli v restauraci SIA ochutnat speciální menu Rabata gril s Kampotským pepřem díky šéfkuchaři Jiřímu Štiftovi. Z každé objednávky jsme darovali 10 Kč na náš projekt .pepper..bike - kola pro děti z námi podporovaných farmářských rodin.  Zaskočilo nás, kolik našich fanoušků a zákazníků se ozvalo, že chtělo také přispět, ale v daném týdnu restauraci navštívit nemohli. Přece jen, SIA je jen jedna a pouze v Praze. A tak vznikl nápad na neveřejnou sbírku. Ještě než skončilo léto, vybrali jsme víc, než jsme předpokládali. Dnes tak má 20 dětí nový .pepper..bike zaparkovaný doma. A z kilometrů, které musely každý den chodit dlouhé hodiny pěšky, se jim cesta zkrátila na minuty. Děkujeme nejen restauraci SIA, ale také všem dárcům, zákazníkům a fanouškům. Pomáháte nám dodržet náš slib - zlepšovat životní podmínky v jedné z nejchudších zemí jihovýchodní Asie. 

Když se spojí vášeň pro kulinářskou tvorbu s láskou k cestování, může to přinést neuvěřitelné zážitky a objevy v kuchyni i za jejími hranicemi. Kristína Nemčková je právě takovou osobností – nejmladší vítězka soutěže MasterChef na světě a kuchařka s nezdolnou vášní pro kulinářská dobrodružství. Její příběh se potkal s tím naším a Kristína objevila nejen kouzlo Kampotského pepře ale i jeho mnohá tajemství. Podívejte se na Kampotský pepř jejíma očima. V závěru roku 2022 se Kristína ocitla v jihovýchodní Asii. Při plánované cestě ze Singapuru do Vietnamu se zrodil spontánní nápad navštívit Kampot. Kampotské pepře i solné pyramidy nebo vločky z této oblasti totiž používá často ve vaření, a tak ji lákalo podívat se, jak se Kampotský pepř pěstuje a následně zpracovává.  Poradila se s naší Klárou, spoluzakladatelkou značky .pepper..field. Ta ji propojila s našimi místními kolegy, Ajjou a Nicky. Peripetie cesty i nádherné okamžiky pro vás sepsala v článku u sebe na webu. Zajímá vás...? Jaké dva typy pepře se v Kampotu pěstují? A na čem se sesbíraný pepř pak suší? Ptali jste se někdy, kolik kilometrů musí nachodit děti farmářů každý den do školy? Nebo jak přesně probíhají aukce a výkup pepřové sklizně? Nejen to zjistíte v článku Kristíniny zážitky z Kampotu. Na farmách v srdci Kampotu totiž prožila jedinečné chvíle. Spřátelila se s našimi zemědělci a měla příležitost sledovat, co kdy a jak se děje s kuličkami nejlepšího pepře světa. Naučila se, že pro vytvoření tohoto výjimečného koření je potřeba nejen kvalita půdy a klimatu, ale také láska a péče farmářů. Peprná tečka na závěr Kristína se rozhodla podělit se s nimi o své kulinářské dovednosti. Uvařila našim farmářům pokrm s využitím Kampotského pepře, aby si i její hostitelé na chvíli odpočinuli a užili si radost z chuti a vůně tohoto koření. To bylo pro ni nejen kulturní spojení, ale také způsob, jak poděkovat těmto tvrdě pracujícím farmářům za jejich práci. Proto i my děkujeme Kristíně, že s ní můžeme spolupracovat.

Po dvou hodinách úmorné cesty na motorce v pravé poledne a v 38 stupních dojedeme na farmu naší farmářky Tav Bora. Je to jedna z 203 farem, které podporujeme. Vítá nás náruč i široký úsměv. „Koukej, celá rodina se směje a má krásné zuby, “ všimnu si hned, není to totiž v Kambodži samozřejmostí, ba naopak.Zdravotní péče – zubní o to více - je nesmírně drahá. Pro nás je to znak toho, že naše práce dává smysl. Abyste tomu rozuměli – zdravotní péče v Kambodži je nákladná, a proto se snažíme většinu našich farmářů motivovat, aby peníze z fair trade výkupu investovali do 3 oblastí – zdravotní péče, školné pro děti a kultivace farem. Ale teď k tomu úsměvu. Naši kolegové Aleš, Tom a Lukáš přijeli na kampotské farmy poprvé. Sami se rozhodli a koupili si letenky, protože chtěli Kambodžu zažít na vlastní kůži. Před farmáři se trochu stydí, učím je, jak se správně uklonit a pozdravit.Farmářka Tav Bora je veselá jako vždy a chystá nám kokosy a ovoce ze zahrádky. Pomáhají jí manžel, tatínek i další 3 dcery. „Daří se nám dobře, “ popisuje. „Mám 6 dětí – 3 dcery a 3 syny – všichni jsou na univerzitě, jen si to představte! Nejvíce pyšná jsem na dceru, ta chce být doktorka, koukejte, jde do školy i v sobotu, “ ukazuje na dceru, která se obléká do svátečnějších šatů.Sedíme a povídáme si. Překládá náš Ajaa a Nicky – naši dva kambodžané a srdce projektu – které farmáři velmi dobře znají. Mladí lidé, kteří sami pochází z ulice a teď nám pomáhají s tím nejkrásnějším projektem. Tento rok byl hrozně těžký a válka na Ukrajině a její následky na mnoha úrovních zasáhly i do našeho projektu, shodujeme se s Tav Bora. Dobře chápe situaci i to, že děláme maximum a potvrzuje nám, že se stejně, jako ona se mohla vždy spolehnout na nás, tak my se můžeme spolehnout na ni.Prostě nechce spolupracovat s nikým jiným. „Jste jediní, kdo nám platí oficiální fair trade ceny a jediní, kdo se o nás vždy starali a zajímali se o nás. Jsou tu teď i jiní, kteří by náš pepř chtěli koupit, ale my jim prodáme případně jen to, co zbyde, “ popisuje situaci. Pro nás je to nesmírně důležité, protože cítíme, že podpora projektu je i ze strany farem. Mluvíme asi hodinu o tom, co je trápí. Kolegové pobíhají po farmě a poprvé vidí nádherně urostlé stromky s pepřem.Zapojí se do přebírání zelených kuliček pepře s mladými farmářkami, které mají zrovna směnu. „To snad není možné, nikdy mi nedošlo, že kulička po kuličce je tak šílená ruční práce! “ stěžuje si kolega Tomáš, který pracuje teprve pár minut. :-) Kolega Aleš hraje s holčičkami české pexeso a vysvětluje jim, jaká zvířátka máme v ČR. Holčičky jsou nadšené a pexeso si nechávají. Ochutnávají česká sušená jablka a švestky a úplně zapomínáme na čas. Kolega Lukáš se ztratil na farmě a nadšeně pobíhá mezi pepřovými políčky a zvířaty. Ta si ho zamilují. Západ slunce pomalu přichází a všichni se scházíme k odjezdu. Klárka má černé prsty od přebírání čerstvého zeleného pepře, „jako od českých vlašáků! “  směje se. Lukáš si chce adoptovat pejska, Tomáš ukusuje čerstvé zelené kuličky pepře, David s Aajou si zapisují poznámky ze sezení s farmáři, aby bylo stále co zlepšovat. Sedáme zpocení a špinaví na motorky a při západu slunce odjíždíme na dvouhodinovou cestu zpět do města. Jsme unavení, ale plní euforie. Plní nadšení a lásky z projektu, který když vidíte na místě samotném, vás naplňuje velkým štěstím. A je jedno, jestli jste v .pepper..field grafik, event manažer nebo se staráte o zákazníky na e-shopu.To dobro pak předáte dál i v detailech – našim zákazníkům – kteří ví, že ten pravý a skutečně férový projekt s Kampotským pepřem nese název .pepper..field. :-)

Mýtická krása, schopnost svádět pohledem a nadpozemský hudební a taneční talent, to vše jsou charakteristiky magických apsar, ženských bytostí jihovýchodní Asie, které se staly jedním ze základních kamenů kambodžského kulturního dědictví. Jejich odkaz se nyní učí malé školačky v Kambodži a my měli příležitost jedno takové taneční vystoupení vidět! Můžeme je přirovnat k evropským nymfám či vílám Jedná se o nadpozemsky krásné ženské bytosti, které svým stylizovaným tancem s typicky vyvrácenými prsty na rukou dokázaly okouzlit každého muže. Výjevy tančících apsar se objevují na kamenných stěnách chrámů a to především v nejznámějším z nich, v Angkor Wat. Zde by mělo být až na 3 tisíce vyobrazení těchto tanečnic, což dokládá, jak významného postavení se jim v prastarých dobách dostávalo. Během největšího rozkvětu angkorského období měly tyto tanečnice za úkol v královském paláci provádět posvátné rituály, rituální tance a vítat významné hosty. Těm poskytovaly služby potěšující smysly i ducha a staly se pestrobarevnou součástí celého, již tak ohromujícího chrámového komplexu. Sláva a význam apsar postupem času upadala, jejich umění však přežilo po dlouhá staletí a dodnes je v Kambodži pěstováno. Místní obyvatelé jsou na svou khmerskou minulost náležitě hrdí a drží některé z dávných tradic stále při životě. Proto je tanec nebeských nymf v zemi velmi populární a věnuje se mu celá řada mladých děvčat, která s jeho tréninkem začínají již v útlém dětství.  Taneční kreace jsou totiž sledem složitých pohybů rukou doprovázených charakteristickou mimikou v obličeji Oněch pohybů by mělo být až na dva tisíce, a pokud by je některá z tanečnic chtěla předvést najednou, postupně za sebou, trvalo by to přibližně dvě hodiny. Pohyby rukou jsou navíc doprovázeny dalšími stovkami pozic těla. Pohyby však nejsou jen tanečním uměním, ale každý pohyb v sobě má ukryté určitý význam a poselství. Stačí tedy jen nepatrná změna a sdělení tance se může lišit. Celou nádheru tohoto umění podtrhuje bohaté zdobení šatů s květinovými motivy, doplněnými lesklými šperky a bohatými korunami. Svou vizáží dnešní apsary přesně kopírují vzhled svých starověkých předchůdkyň.